facebook

Se Simonou Postlerovou před premiérou Sluníčkářů

14. 12. 2016

Simona Postlerová hraje v nové inscenaci Peškovových Sluníčkářů Jelenu. Před druhou generální zkouškou jí položil Jan Vedral několik otázek.

Od rolí dívek ses „přehrála“ do dramatických partů osudových žen. Jak bilancuješ svou jevištní práci na své údělné mateřské scéně, v Divadle na Vinohradech?

Před pětadvaceti lety, kdy jsem nastoupila, jsem si rovnou zahrála osudovou ženu Evženii ve Schnitzlerově hře Duše – krajina širá. Krásná práce s panem režisérem Smočkem. Měla jsem a mám stále nádherné role, vzpomínám například na setkání s režisérem Petrem Novotným ve dramatizaci románu Sto roků samoty, vzpomínám i na jeho Krejčovský salon či Kdo se bojí Virginie Woolfové. Milovala jsem svou Ninu v Lermontovově Maškarádě s Mirkem Dlouhým ve Strniskově režii. Když se snažím pochopit roli, její duši, přemýšlení, charakter, o „přehrávání se“ nemusí být řeč, jelikož vše určuje přirozeně čas.

Po Stoppardově agentce Hapgoodové ve Dvojitém agentovi, po rozvrácené Libby v Beresfordově Posledním z rodu Hausmannů a po zkázu své rodiny marně odvracející Kateřině Stockmanové v Ibsenově Nepříteli lidu teď přišla na řadu Jelena Protasovová ve Sluníčkářích. Další podoba silné ženy v kritické životní situaci. Co si o Jeleně myslíš?

Jelena hledá samu sebe, hledá své místo, touží po morálce, po dobru, ale trochu zúženým pohledem, proto se i mýlí a zároveň se tím trápí. Mám svou postavu moc ráda a budu jí obhajovat a prát se za ni.

Co podle Tebe tahle sto deset let stará hra říká našemu dnešku?

Hra se zaobírá tématem zahleděnosti do sebe, jak je někdy těžké vystoupit ze své ulity a jak je někdy těžké mít skutečný, opravdový zájem o druhé. Myslím si, že se s tímto tématem potýkáme právě dnes. Ale zároveň je to podáváno briskními a vtipnými dialogy.

Už podruhé hraješ partnerku postavy, kterou ztělesňuje Igor Bareš. Jaká je spolupráce s touto novou posilou hereckého souboru DnV?

Řekla bych - a doufám v to, že si na jevišti rozumíme. Cítím velmi podobný úhel pohledu na divadlo, též na humor, styl nadsázky. Navíc je to herecký partner, který se umí dívat do očí a to je fajn.

Co bys popřála vinohradským divákům do roku 2017, což je rok, kdy i naše divadlo oslaví své sto desáté narozeniny?

I divákům i nám hercům bych přála, abychom měli naše divadlo stále rádi. Nám přeji šťastnou ruku, abychom diváky nezklamali. Přeji nám všem krásné večery a samozřejmě hodně zdraví.

Vstupenky na reprízy inscena Sluníčkáři můžete rezervovat přímo zde

 

Hlavní město Praha Hospodářské noviny Český rozhlas

 

© 2012-2020 Divadlo na Vinohradech, design by Media Solution
Licence Creative Commons - Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons - Uveďte autora - Nezasahujte do díla 3.0 Česko  |  Ochrana osobních údajů
Pro lepší výkon používají tyto stránky cookies. Setrváním na těchto stránkách a kliknutím na tlačítko „Potvrdit“ vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací zde.