Na kamenném, kamenném poli očima teatroložky Dr. Krénové

Již třetím rokem pro vedení divadla trojice významných teatrologů a divadelních kritiků - PhDr. Radmila Hrdinová, PhDr. Ľubica Krénová, PhD. a prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.- neúprosně sleduje naši práci. Z jejich hodnocení vybíráme pro naše diváky charakteristiky některých našich inscenací.

TEREZA VERECKÁ

NA KAMENNÉM, KAMENNÉM POLI (JOB)

režie: Zuzana Burianová

Počáteční scénický obal, krychle z průhledného plexiskla, zhmotňuje metaforické čtení myšlenkového poselství „básníka“. Akční rádius odrazu obrazu obyčejné rodiny na českém venkově se tak varovně šíří do hlediště. Jeden neví, kdy se může ocitnout v novodobém kafkovském zámku. Stačí jedna poštovní zásilka. Anebo je to zeď, která člověka odděluje od reality. Jenomže je průhledná, tedy není jasná hranice mezi iluzí a realitou života. Desítky báječných nabídek číhají v poštovních schránkách, aby lidem splnily nesplnitelné, aby je pomátly, vzdálily pravdě života.

V pasti mezi skutečností i iluzí, mezi pravdou a smyšlenou lží se ocitají zejména otec a syn – každý z jiného důvodu. Tatínka opravňuje věk k tomu, aby měl v hlavě všechno popletené. Aťu, u něhož bydlí, podezírá z krádeže. Opěvuje nejen druhého syna Láďu, ale i jeho ženu, která se o něj údajně stará, zatímco ve skutečnosti se o něj stará Aťova žena. Aťa dvacet let řídil tramvaje, nyní už jenom přehazuje výhybky. Z šikanování otce má trvalé trauma a trýznivé zážitky ho pronásledují dnes a denně. V retrospektivních obrazech se odehrávají konkrétní výstupy z minulosti. Bezvládný tatínek vyskočí z postele, sundá si čepici a brýle a spustí tirády urážek a ponižování (například ho tyranizuje diktátem na vyjmenovaná slova). Aťa utíká k zrcadlu a kleká si na kolena, jakoby si odpykával trest. Už neví, co se mu pouze vyjevuje a co je skutečnost. Tatínek je nemocný stářím, jeho syn v důsledku psychické poruchy. Všechno je otázkou víry a píli, opakuje pořád dokola a snaží se jít dál. Jenomže tíha každodennosti jeho snahu drtivě poráží. Přesto rodina pravidelně usedá ke stolu, aby si zahrála již rituální hru: hlava rodiny položí na stůl obsah poštovní schránky a každý si z kopičky – se zavřenýma očima – „vylosuje“ jednu zásilku a přečte ji ostatním. Dovídáme se, že maminka si tajně objednala zboží... Také dědeček chce něco přečíst. Obec mu blahopřeje k narozeninám, dovršil postu třetího nejstaršího občana obce... Při čtení Aťa natrefí na úřední dopis, soudní a exekuční vymáhání za neuhrazené poplatky za televizi, kterou nevlastní, tudíž na kterou se nikdo nedívá. Výzva k úhradě půl miliónu korun za něco, co nikdy neexistovalo, nastartuje zhoršení jeho zdravotního stavu. V závěru inscenace mu v halucinačním záchvatu nabízí agent s obličejem syna televizi v HD kvalitě.

Zásadním přínosem inscenace jsou výjimečné herecké výkony. Především Luboše Veselého (Aťa) a Jaroslava Satoranského (Děda). Satoranského herecké zvládnutí dvou postav v jedné, tedy skomírajícího, ale i vrtošivého dědy připoutaného na lůžku a otce tvrdé ruky ve vzpomínkách Aťi z dětství, rovněž zasluhuje označení mužského hereckého výkonu sezóny, i když nevznikl v dimenzích „velké činohry“. Veselého obyčejný člověk s jeho obyčejným životem prochází uvěřitelnou proměnou v trpitele s úzkostnými stavy, kdy se zoufale choulí k polštářům, které jsou to jediné, co mu po exekuci zbylo. Poslední, minuciózně rozehraný monolog, psaní obranného dopisu, je herecky virtuózním posledním výkřikem osamělého zoufalce – štvance, tudíž i toho, kterého si v aukci nikdo nevezme. Také Vendulka Křížová (Maruš) se sugescí a hereckou přirozeností vytváří obdivně životní obraz ženy, submisivní služky domácí, jejíž ženské touhy tvrdě naráží na realitu. Herecky ovšem za zkušenějšími kolegy nezaostává ani Denny Ratajský (Robert), jak v dialozích, tak v logicky členěném, a věcně podaném monologu.

Vybráno z obsáhlejší studie PhDr. Ľubice Krénové, PhD.

Více o inscenaci zde

Vstupenky můžete rezervovat zde.