KVĚTNOVÁ PREMIÉRA – DŮM BERNARDY ALBY!
26. 4. 2022
Uhrančivé drama F. G. Lorcy na repertoáru od 19. května V titulní roli Tereza Bebarová. Přečtěte si, co si o Bernardě Albě myslí.
Vstupenky v předprodeji
https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/DUM-BERNARDY-ALBY
„CHCI PRYČ! K MOŘI! CHCI SE VDÁT!“
V Lorcově strhujícím a vášnivé dramatu tomu ovšem brání tradice a matka dcer, čerstvá vdova Bernarda Alba.
V titulní roli se po mateřské dovolené vrací na vinohradskou scénu Tereza Bebarová.
Co o ní soudí?
Rozhovor s Terezou Bebarovou
Bernarda Alba je rozporuplná postava – máte pro ni i přesto pochopení, rozumíte jejím pohnutkám a důvodům jejího chování vůči vlastním dcerám, a vůči světu vůbec?
I když postava Bernardy působí nepřístupně a přísně, silně vnímám její emocionalitu a lásku k dcerám, kterou projevuje sice zřídka, ale není o ní pochyb. Jaká je její forma, je věc druhá. Ale jak víme, láska má mnoho podob a její důsledky mohou být leckdy tragické. Když jsem se zamýšlela nad důvody Bernardina chování, napadlo mě, že její životní příběh mohl vypadat následovně: Jako dívka vyrůstala v silně šovinistickém prostředí, mohla mít i nějaký silný traumatický zážitek týkající se ženství či násilí na ženách. Navíc vyrůstala ve společnosti, kde ženy nemají možnost rozhodovat o svém životě, natož o svém těle, a to všechno ji bezesporu zformovalo do bytosti emocionálně uzavřené a sešněrované. Když se pak na Bernardu podíváme z tohoto úhlu, můžeme její chování v mnoha ohledech lépe pochopit.
Máte pocit, že bude třeba u diváků „zabojovat“ o pochopení a sympatie k této postavě?
Myslím, že bojovat nebude třeba. Divák je chytrý a kontexty vztahů určitě pochopí. Spíš jsem zvědavá na reakce různých generací, protože jinak může Bernardu vnímat dvacetiletý divák a jinak divák – rodič, který ví, že výchova dítěte může být mnohdy komplikovaný a náročný proces.
Drama Dům Bernardy Alby mělo českou premiéru v roce 1946 právě ve Vinohradském divadle. I v současnosti se naše divadlo záměrně vrací k textům, které naplňují program velké činohry. Jak tuto hru vnímáte vy – je to pro vás velký, klasický titul, nebo je to živé drama i dnes, ve třetím tisíciletí?
Ve vaší otázce je zároveň odpověď. Je to velký, klasický titul, s krásnými hereckými příležitostmi pro dámskou část ansámblu, se silným posláním a přesahem. Ženská otázka je živá v jakékoli době, a i když dnes došlo k výrazné změně a posunu, toto téma bude aktuální vždy.
Bernarda vychovává své dcery v rámci určité pevné tradice. Vy jste maminkou dvou malých dcer, ctíte i vy nějaké tradice ve výchově?
Když se mi narodila první dcera, přistupovala jsem k ní s velkým respektem a otevřeností. Myslím, že má díky tomu dobře nastavené životní hodnoty. Čím je starší, tím víc cítím potřebu ukázat jí svět i z jiné strany, kde existuje řád, pravidla i povinnosti. Myslím, že je dobré oba přístupy vyvážit a najít v nich ideální balanc. A to je podle mě největší úskalí výchovy.
