ZA JIŘÍM PLACHÝM
21. 1. 2022
Divadlo na Vinohradech se zármutkem oznamuje, že 20. ledna skonal významný člen jeho souboru JIŘÍ PLACHÝ ((23. 9. 1946 – 20. 1. 2022) Čest jeho památce!
JIŘÍ PLACHÝ ((23. 9. 1946 – 20. 1. 2022)
Jiří Plachý byl údělným vinohradským hercem. Ve vinohradském divadle působil v letech 1929 – 1948 jeho otec, Jiří Plachý st., s jehož dodnes nejasnostmi obklopenou tragickou smrtí, na níž nese vinu StB, se Jiří Plachý po celý život vyrovnával.
Do Divadla na Vinohradech nastoupil Jiří Plachý po absolutoriu DAMU a krátkém angažmá v karlovarském divadle roku 1970. Představil se jako Valentin v Pistoriově inscenaci Goethova Fausta.
Vinohradskému divadlu zůstal věrný dalších padesát dva let a hrál ve sto pěti jeho inscenacích. Patřil ke zdejším nepřehlédnutelným hereckým osobnostem a k oporám a autoritám souboru. Herecké postavy, které vytvářel v textech nejrůznějších žánrů, vycházely zejména z principů psychologicko-realistického herectví. Osobitý a pronikavý hercův vhled do dramatických předloh vedl Jiřího Plachého k postižení skryté rozporuplnosti lidských povah. Tu pak s citlivě dávkovanou mírou groteskní nadsázky, inspirované expresionismem a jeho prostředky tělové a hlasové charakterizace, herecky vyjadřoval s jasně konturovanou přesvědčivostí.
Tento jedinečný herecký rukopis učinil z řady jeho postav nezapomenutelné studie lidské velikosti a (často současně) i malosti. V dramatických rolích byl nezapomenutelný například jako Porotce č. 5 v Roseových Dvanácti rozhněvaných mužích (1971), Švanda v Tylově Strakonickém dudákovi (1973), Donovan v Dalíkově inscenaci Hubačova Krále Krysy (1974), Williams v Rigbyho Pahorku (1988), Páter Had v Šotolově Tovaryšstvu Ježíšovu (1989), Samko v Preissové Gazdině robě (1992), K. H. Frank v Jelínkové Adině (2007), Starosta v Kafkově Zámku (2010), Rytmistr Wessenig ve Vedralově Kašparu H. či Putman v Millerových Čarodějkách ze Salemu (2017).
Schopnost výrazné groteskní charakterizace osvědčoval Jiří Plachý v řadě komediálních studií, jako Valér v Molièrově Tartuffovi (1982), Hvězdínský ve Štechově Třetím zvonění (1985), cholerický pan Vykypěl v Nestroyově Domu čtyř letor (1994), jako španělský generál Homenides ve slavné Menzelově inscenaci Brouka v hlavě či jako sluha Karp Karasov v Ostrovského Lesu (2013).
Posledními rolemi Jiří Plachého byl Umělec v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy (2019) a groteskní studie mocnářů (Franz Josef, Napoleon, Ministr Moravec, Ministr Kopecký) v inscenacích Neffových Sňatků z rozumu a Scheinpflugové Českého románu.
Jiří Plachý vytvořil také řadu filmových a televizních rolí a jeho mužný a kultivovaný hlas se mnohokrát uplatnil v rozhlase a dabingu.
Odchodem Jiřího Plachého ztrácí české divadlo výraznou a nezastupitelnou osobnost.
