„Já se nedám strhnout k práporu divokých tendencí, já jsem psala, jako jsem viděla a cítila.“
Těmito slovy se hájila mladá spisovatelka, když dobová kritika po prvním uvedení Její pastorkyně roku 1890 v Národní divadle zpochybnila jako módní „naturalistickou fotografii“ života moravské vesnice. Obraz skutečnosti ve hře, zejména osud ženských hrdinek, sice neodpovídal idealizovanému a kýčovitému obrazu venkova, vycházel však ze životní zkušenosti Gabriely Preissové a ze skutečných událostí.
Ani ve Františákově vinohradské inscenaci nevychází surovost myšlení a jednání postav z naturalistické fotografie sto třicet let starých reálií a její vesnickost se neopírá o rekonstrukci folkloru moravského Slovácka.
Diváci oceňují silnou emocionální sílu inscenace a pod příběhem pociťují jeho archetypální hloubku a a autenticitu. Obdivují herecké výkony, zejména Dagmar Havlové v komplikované postavě Kostelničky a Terezy Terberové jako Jenůfky, spolu s nimi i výrazné postavy, které vytvořili N. Konvalinková, P. Rímský, C. Mayerová, T. Dastlík, M. Lambora a další vinohradští herci, všímají si herecké souhry.
Jsme rádi, že inscenace se stálého zájmu dočká 3. března třicáté reprízy a že ji již zaznamenala Česká televize. Nečekejte však na její uvedení na obrazovkách, záznam nikdy nedokáže zachytit a zprostředkovat živý zážitek z představení ve velkém divadelním prostoru.
