facebook

Friedrich Dűrrenmatt Herkules a Augiášův chlív

Zakoupit vstupenku

O hře

Během svého bájeslovného života vykonal prý Herkules dvanáct proslulých prací, z nichž pátá - vyčistění Augiášova chléva - se stala námětem Dürrenmattovy hry.
A právě komediální až groteskní rovina antického příběhu vyhovuje autorovi, který tvrdil, že "vzhledem k šlendriánu tohoto století se pro nás hodí už jen komedie". Antický hrdina v jeho překvapivě současné hře nejen že neuspěje v "odhnojovací" akci, která je mu svěřena, ale navíc uvízne v byrokratické síti složitého mechanismu elidského státu...
I když autor nabízí divákům formou podobenství zábavnou satiru a smích (dokonce výsměch), hra obsahuje hluboký myšlenkový rozměr: ve věku chaosu a pokrytectví moci se nedokáže prosadit ani takový hrdina, jakým byl Herkules.
Dürrenmattovy hry Herkules a Augiášův chlív se ujme filmový a divadelní režisér Jaroslav Brabec, jehož inscenaci Mezi úterým a pátkem jsme s úspěchem uváděli ve zkušebně divadla.

O AUTOROVI

Friedrich Dürrenmatt se narodil v lednu 1921 ve švýcarském Konolfingenu jako syn protestantského faráře. Po maturitě na gymnáziu studoval teologii, filosofii a literaturu v Bernu a v Curychu. Z té doby pocházejí jeho první povídky a dramatické poklusy. V roce 1947 byla v curyšském divadle uvedena jeho hra Psáno jest, dále Dürrenmatt píše rozhlasovou hru Dvojník, a také divadelní kritiky pro bernské noviny.
V dalších dvou letech uvedlo basilejské divadlo hry Slepec a Romulus Veliký, který byl jako první Dürrenmattova hra uveden v Německu.
Následuje dlouhá řada premiér, jimiž se Dürrenmatt stal v 60. letech nejhranějším dramatikem píšícím v německé řeči, např. Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlív (1963)...Král Jan (1968), Play Strindberg (1969), Urfaust, Portrét planety a Titus Andronicus (1970), Komplic (1973), Lhůta (1977), Nehoda (1979), Achterloo (1983).
Souběžně D. píše také rozhlasové hry, uplatňuje se též jako prozaik, autor povídek, novel a románů (Soudce a jeho kat, 1950), (Podezření 1951, Slib, 1957), filmový scénárista (Stalo se za bílého dne, 1957), esejista (Stati a projevy o divadle, 1966) a originální výtvarník (Obrazy a kresby, 1978).
V září 1968 vystoupil na matiné v basilejském divadle s projevem Československo 1968, protestujícím proti sovětské okupaci naší země.
Umírá v prosinci 1990.
Na české jeviště se Friedrich Dürrenmatt dostal až v roce 1959. Ono přibližně desetileté zpoždění, s nímž se prodral přes železnou oponu, nebylo u autorů jeho provenience a ražení nijak výjimečné. Zdeněk Hořínek ve své studii, která uzavírá nové vydání jeho deseti her, dokonce píše, že to zpoždění bylo předčasné, a má také argumenty: hysterické blábolení socialistické kritiky, Dürrenmattova skepse, pesimismus, zloba, pohrdáním lidem. Číst tyto řádky dnes je komické a smutné současně.
První setkáním s Dürrenmattem byla Návštěva staré dámy v Divadle ABC s Jaroslavou Adamovou v hlavní roli. Hru režíroval Miroslav Horníček, který mimochodem jako režisér příliš nevynikl, ale "škodlivý autor" byl tady - a v následujícím desetiletí se u nás stal jedním z nejhranějších. Změnu poměrů šedesátých let charakterizuje, že Dürrenmattovi Fyzikové se do Městských divadel dostali jen pouhý rok po své curyšské premiéře. A poté, co viděl 49 inscenací po celém světě, řekl autor o té pražské, s vynikajícím Václavem Voskou v roli Möbia (v režii L. Vymětala), že jedině ta přišla se správným pojetím.

OTÁZKA PRO DRAMATURGA TOMÁŠE VONDROVICE:

Proč jste se rozhodli inscenovat právě tuto Dürrenmattovu hru? Čím je zajímavá?

Je to hra, která nestárne. Parodický, groteskní a satirický Dürrenmattův pohled v ní konfrontuje Herkula, největšího z řeckých hrdinů, s malými poměry, typickými pro naši současnost. Ukazuje se, že daleko většími a nezvladatelnějšími protivníky, než jaké představovaly mýtické příšery klasického období, je byrokracie složitého mechanismu moderního státního aparátu.

Hra Herkules a Augiášův chlív vznikla před 45 lety, jak je možné, že u nás rezonuje se současným stavem společnosti v roce 2007?

Švýcaři nás prostě pouze předběhli o několik desítek let, a to nejen v kladech, ale i nevýhodách moderní společnosti. Ne nadarmo prohlásil Dürrenmatt se svým typickým černým humorem: "Vzhledem ke šlendriánu tohoto století se pro nás hodí už jen komedie."

Režisérem inscenace je zkušený televizní a filmový režisér Jaroslav Brabec. Proč byl ke spolupráci přizván právě on?

Jaroslav Brabec, s nímž jsme spolupracovali už na úspěšné inscenaci Mezi úterým a pátkem, je režisér svérázného rukopisu a výrazného pohledu na svět. Právě vyhrocení, nadsázka, parodie a konfrontace jeho živému stylu práce - stejně jako hře samé - velmi vyhovují.

HÉRAKLÉS, (LAT. HERCULES, POČEŠŤ. HERKULES)

S jeho jménem se setkáváme (povětšině v latinské podobě) jako s přívlastkem mužů obrovské postavy nebo obrovské síly. Ale Héraklés nebyl jen silák. Byl to člověk s lidskými slabostmi i s kladnými vlastnostmi, který neváhal bojovat s osudem a využívat svých schopností nejen pro vlastní slávu, ale zároveň k prospěchu lidstva, aby je zbavoval běd a utrpení. Dokázal víc než jiní lidé, ale také více vytrpěl; právě proto byl hrdina. Dostalo se mu odměny, po které marně toužil jeho babylónský předchůdce Gilgameš - stal se nesmrtelným.
Když se narodil, dostal jméno Alkeidés. Héraklem ho nazvali až později, protože prý "skrze Héru dosáhl slávy". Héra se o tuto slávu přičinila ovšem zcela proti své vůli, a to nástrahami, které mu kladla z pomsty za nevěru svého manžela, a které Héraklés vytrvale překonával.
Pátá Héraklova práce nebyla nebezpečná. Jenže Augeiáš měl obrovské stádo dobytka a ve chlévě tolik špíny a neřádu, že na to dodnes přísloví nezapomněla. Vyčistit tento chlév nebo spíš kravín byl nadlidský úkol. Héraklés však králi navrhl, že jej provede za jediný den, dostane-li za to desetinu stáda. Augeiáš souhlasil a Héraklés se pustil do práce. Použil přitom samozřejmě nejen síly, ale i důmyslu. Vyhnal dobytek na pastvu, vykopal příkop k blízkým řekám Alfeiu a Péneiu, vpustil z nich vodu do chléva, aby odnesla nečistotu, večer pak příkop zahradil, zahnal stádo dovnitř a hlásil se o slíbenou odměnu. Král se však mezitím dozvěděl, že vyčištění tohoto chléva bylo Héraklovou povinností a vzal si to za záminku, aby mu odměnu odmítl. Kromě toho ho urazil poznámkou v tom smyslu, že jako Diův syn si nemusí přivydělávat čištěním chlévů.
Antických zobrazení Hérakla se prakticky nelze dopočítat. Pouze vázových maleb s výjevy z jeho příběhů se zachovalo (podle Bromerova katalogu) více než osmnáct set. Héraklových soch je na veřejných prostranstvích a v uměleckých sbírkách rovněž nezjistitelné množství. Nejstarší zmínky o jeho činech v literatuře jsou z Homéra, od těch dob se jim nevyhnul téměř žádný antický autor.

Délka představení: 140 minut

Tvůrci

Překlad: Jiří Stach
Režie: Jaroslav Brabec j.h.
Dramaturgie: Tomáš Vondrovic
Scéna: Šimon Caban
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Jan Jirásek
Pohybová spolupráce: Ivan Krob

Obsazení

Herkules   Oldřich Vlach
Deianeira   Andrea Elsnerová / Jana Malá
Polybios   Svatopluk Skopal
Augiáš   Jaroslav Satoranský
Kambýses   Václav Vydra
Lichas   Jaroslav Kepka
Tantalos   Pavel Rímský
10 poslanců   Jan Šťastný
Fyleos   Braňo Holiček j.h.
Iola   Barbora Petrová j.h.

Nejbližší termín představení

Novinky

 

Hlavní město Praha Hospodářské noviny Český rozhlas

 

© 2012-2017 Divadlo na Vinohradech, design by Media Solution
Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko | ochrana soukromí