O hře
Během svého bájeslovného života vykonal prý Herkules dvanáct proslulých prací, z nichž pátá - vyčistění Augiášova chléva - se stala námětem Dürrenmattovy hry.
A právě komediální až groteskní rovina antického příběhu vyhovuje autorovi, který tvrdil, že "vzhledem k šlendriánu tohoto století se pro nás hodí už jen komedie". Antický hrdina v jeho překvapivě současné hře nejen že neuspěje v "odhnojovací" akci, která je mu svěřena, ale navíc uvízne v byrokratické síti složitého mechanismu elidského státu...
I když autor nabízí divákům formou podobenství zábavnou satiru a smích (dokonce výsměch), hra obsahuje hluboký myšlenkový rozměr: ve věku chaosu a pokrytectví moci se nedokáže prosadit ani takový hrdina, jakým byl Herkules.
Dürrenmattovy hry Herkules a Augiášův chlív se ujme filmový a divadelní režisér Jaroslav Brabec, jehož inscenaci Mezi úterým a pátkem jsme s úspěchem uváděli ve zkušebně divadla.
O AUTOROVI
Friedrich Dürrenmatt se narodil v lednu 1921 ve švýcarském Konolfingenu jako syn protestantského faráře. Po maturitě na gymnáziu studoval teologii, filosofii a literaturu v Bernu a v Curychu. Z té doby pocházejí jeho první povídky a dramatické poklusy. V roce 1947 byla v curyšském divadle uvedena jeho hra Psáno jest, dále Dürrenmatt píše rozhlasovou hru Dvojník, a také divadelní kritiky pro bernské noviny.
V dalších dvou letech uvedlo basilejské divadlo hry Slepec a Romulus Veliký, který byl jako první Dürrenmattova hra uveden v Německu.
Následuje dlouhá řada premiér, jimiž se Dürrenmatt stal v 60. letech nejhranějším dramatikem píšícím v německé řeči, např. Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlív (1963)...Král Jan (1968), Play Strindberg (1969), Urfaust, Portrét planety a Titus Andronicus (1970), Komplic (1973), Lhůta (1977), Nehoda (1979), Achterloo (1983).
Souběžně D. píše také rozhlasové hry, uplatňuje se též jako prozaik, autor povídek, novel a románů (Soudce a jeho kat, 1950), (Podezření 1951, Slib, 1957), filmový scénárista (Stalo se za bílého dne, 1957), esejista (Stati a projevy o divadle, 1966) a originální výtvarník (Obrazy a kresby, 1978).
V září 1968 vystoupil na matiné v basilejském divadle s projevem Československo 1968, protestujícím proti sovětské okupaci naší země.
Umírá v prosinci 1990.
Na české jeviště se Friedrich Dürrenmatt dostal až v roce 1959. Ono přibližně desetileté zpoždění, s nímž se prodral přes železnou oponu, nebylo u autorů jeho provenience a ražení nijak výjimečné. Zdeněk Hořínek ve své studii, která uzavírá nové vydání jeho deseti her, dokonce píše, že to zpoždění bylo předčasné, a má také argumenty: hysterické blábolení socialistické kritiky, Dürrenmattova skepse, pesimismus, zloba, pohrdáním lidem. Číst tyto řádky dnes je komické a smutné současně.
První setkáním s Dürrenmattem byla Návštěva staré dámy v Divadle ABC s Jaroslavou Adamovou v hlavní roli. Hru režíroval Miroslav Horníček, který mimochodem jako režisér příliš nevynikl, ale "škodlivý autor" byl tady - a v následujícím desetiletí se u nás stal jedním z nejhranějších. Změnu poměrů šedesátých let charakterizuje, že Dürrenmattovi Fyzikové se do Městských divadel dostali jen pouhý rok po své curyšské premiéře. A poté, co viděl 49 inscenací po celém světě, řekl autor o té pražské, s vynikajícím Václavem Voskou v roli Möbia (v režii L. Vymětala), že jedině ta přišla se správným pojetím.
OTÁZKA PRO DRAMATURGA TOMÁŠE VONDROVICE:
Proč jste se rozhodli inscenovat právě tuto Dürrenmattovu hru? Čím je zajímavá?
Je to hra, která nestárne. Parodický, groteskní a satirický Dürrenmattův pohled v ní konfrontuje Herkula, největšího z řeckých hrdinů, s malými poměry, typickými pro naši současnost. Ukazuje se, že daleko většími a nezvladatelnějšími protivníky, než jaké představovaly mýtické příšery klasického období, je byrokracie složitého mechanismu moderního státního aparátu.
Hra Herkules a Augiášův chlív vznikla před 45 lety, jak je možné, že u nás rezonuje se současným stavem společnosti v roce 2007?
Švýcaři nás prostě pouze předběhli o několik desítek let, a to nejen v kladech, ale i nevýhodách moderní společnosti. Ne nadarmo prohlásil Dürrenmatt se svým typickým černým humorem: "Vzhledem ke šlendriánu tohoto století se pro nás hodí už jen komedie."
Režisérem inscenace je zkušený televizní a filmový režisér Jaroslav Brabec. Proč byl ke spolupráci přizván právě on?
Jaroslav Brabec, s nímž jsme spolupracovali už na úspěšné inscenaci Mezi úterým a pátkem, je režisér svérázného rukopisu a výrazného pohledu na svět. Právě vyhrocení, nadsázka, parodie a konfrontace jeho živému stylu práce - stejně jako hře samé - velmi vyhovují.
HÉRAKLÉS, (LAT. HERCULES, POČEŠŤ. HERKULES)
S jeho jménem se setkáváme (povětšině v latinské podobě) jako s přívlastkem mužů obrovské postavy nebo obrovské síly. Ale Héraklés nebyl jen silák. Byl to člověk s lidskými slabostmi i s kladnými vlastnostmi, který neváhal bojovat s osudem a využívat svých schopností nejen pro vlastní slávu, ale zároveň k prospěchu lidstva, aby je zbavoval běd a utrpení. Dokázal víc než jiní lidé, ale také více vytrpěl; právě proto byl hrdina. Dostalo se mu odměny, po které marně toužil jeho babylónský předchůdce Gilgameš - stal se nesmrtelným.
Když se narodil, dostal jméno Alkeidés. Héraklem ho nazvali až později, protože prý "skrze Héru dosáhl slávy". Héra se o tuto slávu přičinila ovšem zcela proti své vůli, a to nástrahami, které mu kladla z pomsty za nevěru svého manžela, a které Héraklés vytrvale překonával.
Pátá Héraklova práce nebyla nebezpečná. Jenže Augeiáš měl obrovské stádo dobytka a ve chlévě tolik špíny a neřádu, že na to dodnes přísloví nezapomněla. Vyčistit tento chlév nebo spíš kravín byl nadlidský úkol. Héraklés však králi navrhl, že jej provede za jediný den, dostane-li za to desetinu stáda. Augeiáš souhlasil a Héraklés se pustil do práce. Použil přitom samozřejmě nejen síly, ale i důmyslu. Vyhnal dobytek na pastvu, vykopal příkop k blízkým řekám Alfeiu a Péneiu, vpustil z nich vodu do chléva, aby odnesla nečistotu, večer pak příkop zahradil, zahnal stádo dovnitř a hlásil se o slíbenou odměnu. Král se však mezitím dozvěděl, že vyčištění tohoto chléva bylo Héraklovou povinností a vzal si to za záminku, aby mu odměnu odmítl. Kromě toho ho urazil poznámkou v tom smyslu, že jako Diův syn si nemusí přivydělávat čištěním chlévů.
Antických zobrazení Hérakla se prakticky nelze dopočítat. Pouze vázových maleb s výjevy z jeho příběhů se zachovalo (podle Bromerova katalogu) více než osmnáct set. Héraklových soch je na veřejných prostranstvích a v uměleckých sbírkách rovněž nezjistitelné množství. Nejstarší zmínky o jeho činech v literatuře jsou z Homéra, od těch dob se jim nevyhnul téměř žádný antický autor.
Délka představení: 140 minut
