Zatímco kulturní rubrika Lidových novin o naší inscenaci Mrožkovy Lásky na Krymu mlčí, v rubrice Poslední slovo se v čísle z pátku 22. 1. 2015 o svůj příjemný divácký zážitek podělila se čtenáři známá politická komentátorka Petruška Šustrová.
S jejím laskavým svolením z textu vybíráme:
Chtěla jsem se ale s Vámi podělit o příjemný zážitek. Byla jsem v divadle, kam nechodím moc často. Mám totiž dojem, že se divadlo od mých mladých let změnilo, že herci strašně křičí, skáčou a pobíhají, což mě ruší, líbí se mi spíš komorní projev.
Přečetla jsem si ale někde recenzi na inscenaci hry Slawomira Mrožka Láska na Krymu, kterou hrají v Divadle na Vinohradech. A protože Mrožka pokládám za vynikajícího autora a Josefa Mlejnka za vynikajícího autora (a na slovo Krym jsem už dávno poněkud přecitlivělá), vydala jsem se tam.
Každý začátek je těžký a tenhle byl pro mne těžký taky: scéna krásná, kostýmy vynikající, ale herci – no samozřejmě, pobíhali a přehrávali. Není to jistě jejich vina, mají to tak nařízené. /…/ (Ale chyba je nejspíš ve mně, lidé, kteří se v tom vyznají, mi vždycky říkali, že se divadelní hry nemají číst, ale vidět v divadle, tak jsem si možná pokazila cit pro divadlo tím čtením…) Nutno také říci, že tentokrát se i autor snažil, aby narážky na čechovovskou atmosféru nikomu neunikly, a když se děj od Čechova přenesl do vrcholícího stalinismu, přehrávání mi postupně přestalo vadit.
Po přestávce se to ještě prudce zlepšilo – anebo jsem si toho, co mě předtím rušilo, přestala všímat. Moderní doba byla zpodobněna skvostně. A jak to má být, všechno se proplétalo se vším. Postavy se proměňovaly, jak si móresy doby žádaly, až najednou z nich navzdory převlekům, proměnám a zdánlivé sebejistotě byli osamělí věční poutníci, kteří v tuto chvíli a na tomto místě čekají na vysvobození – loď, která je odveze do lepšího světa. Lepší svět si každý představuje podle svého, že, takže cíl lodi není jasný, přesněji řečeno není pro všechny stejný.
Z toho báječného a velmi srozumitelného chaosu vystupovala nejistota, v jaké žijeme, a protože je Mrožek opravdu dobrý autor a inscenace je dobře udělaná, odcházela jsem s věčnou otázkou: a nebylo to tak vlastně vždycky? Není to náhodou tak, že nám doby minulé připadají přehlednější a srozumitelnější jen proto, že víme „jak to dopadlo“?
Vstupenky na inscenaci Láska na Krymu můžete objednávat přímo zde.
