facebook

Libuše Švormová o komedii Bytná na zabití

15. 5. 2014

V pátek 16. května uvádíme českou premiéru komedie Bytná na zabití. Roli rozkošně naivní paní bytné hraje Libuše Švormová.

Komedii Bytná na zabití uvádíme jako českou premiéru, takže ji diváci zřejmě neznají -- jak byste hru představila?
Někteří diváci možná ten příběh znají, protože to byl film z roku 1955, jmenoval se Pět lupičů a stará dáma. Já jsem ten film sice viděla, ale vlastně bych ho s divadelním představením nesrovnávala – je to něco docela jiného  – divadlo dokáže divákům v mnoha ohledech překvapivě nabídnout působivější podívanou než film. Bytná na zabití je půvabná komedie o starší naivní dámě a pětici svérázných zločinců, každý z této skvělé pánské pětice má svůj typ a svůj svébytný herecký prostředek a věřím, že sledovat tuto výborně sehranou pětici bude pro diváky velice zábavné.


Hrajete bytnou, paní Wilberforceovou…
Pojímáme ji jako byvší dámu, která je situací donucena pronajímat pokoje a jeden pokoj pronajme pěti pánům, o kterých se téměř až do konce hry domnívá, že jsou to gentlemani. Jenže z nich se vyklube něco zcela jiného, což je divákům samozřejmě od počátku jasné, ale není jasné, jak bude tato pětice svou situaci řešit a co bude dělat ona.


Dramatická situace, kdy se stará dáma, případně malý kluk, dostane do konfrontace se zločineckou bandou, a zvítězí nad ní, se v divadelních hrách i filmech objevuje znovu a znovu…  Proč je podle vás tento princip pro diváky tak přitažlivý?
Protože i když je to nadsázka nebo komedie, tak ten základní princip je spravedlivý - a lidé si většinou přejí, aby svět byl spravedlivý.  A navíc v současné době, kdy se senioři stávají obětí různých podivných akcí, je to docela povzbudivé pomyšlení --  ale rozhodně nepracujeme s žádnou násilnou aktualizací. Pan režisér Juraj Deák striktně udržuje anglický typ humoru, který mám moc ráda, a celý příběh se odvíjí v rovině mírné absurdity a slovního vtipu. Je to jemná komedie, chytře využívající nadsázku. 


Přirovnala byste paní Wilberforceovou aspoň v něčem k legendární slečně Marplové?  
Určitá podobnost mezi oběma je, ale slečna Marplová je kombinačně zdatná, kdežto paní Wilberforceová spíše s důvěřivým úsměvem sleduje dění , které se odehrává mimo ni, a ovlivňuje je spíše nechtěně.  


Paní Wiberforcová je vaší druhou rolí v Divadle na Vinohradech, jak se cítíte na vinohradském jevišti?
Pro mne je to sen. Když jsem před dvěma lety poprvé stála na vinohradském jevišti v komedii To byla moje písnička!, cítila jsem dojetí. Hrála jsem za svůj herecký život v mnoha zajímavých divadlech, která měla svoji atmosféru, ale takhle krásné divadlo jsem ještě nezažila. Podobný pocit jsem měla při svém prvním angažmá v pardubickém divadle, to je také krásná budova. Ale z vinohradského divadla jsem byla a stále jsem unešená a jeho duch na mě velmi působí.  


Jak byste na toto nové představení pozvala své přátele a vůbec všechny diváky?
Já už své přátele zvu a samozřejmě zvu i všechny diváky. Věřím, že se budou určitě bavit a možná chvílemi i hodně smát, a to bych byla moc ráda – to jsem si vždycky přála. A určitě bych všechny diváky pozvala na skvělé herecké výkony mých kolegů – Ivana Řezáče, Martina Zahálky, Filipa Blažka, Václava Vydry a Lukáše Příkazkého  a v menší roli také Jiřího Čapky.  S některými jsem se potkala na jevišti poprvé, ale byla radost s nimi pracovat, přinášeli na zkouškách  své nápady, vymýšleli  různé gagy a vtipy  a pan režisér je přijímal… Byla to moc hezká práce a věřím, že to projeví i na výsledku a že diváci budou opravdu spokojeni.    

                                                                                                                                  ptala se Z. Paulusová

 

 

Hlavní město Praha Hospodářské noviny Český rozhlas

 

© 2012-2017 Divadlo na Vinohradech, design by Media Solution
Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko | ochrana soukromí